Zlatý hokejový tým
Dominik Hašek (Dominátor, Eliminátor, 39) - nejlepší brankář na světě v české brance
Milan Hnilička - náhradní brankář
Roman Čechmánek - náhradní brankář
Richard Šmehlík - obránce
Petr Svoboda- autor zlatého gólu, nejtrestanější hráč, obránce
Jaroslav Špaček - obránce
Jaromír Jágr (talent, 68) - útočník, který se nikdy nevracel do obrany jako na olympiádě :)
Martin Straka - útočník
Robert Reichel - ten, který popravil Kanadu, útočník
David Moravec - útočník
Josef Beránek - útočník
Pavel Patera - útočník
Jan Čaloun - útočník
Libor Procházka - útočník
Jirí Šlégr - střelec prvního gólu s Kanadou, obránce
Roman Hamrlík- obránce
František Kučera - obránce
Vladimír Růžička (97) - kapitán, životním úspěchem končí s reprezentačním hokejem, útočník
Martin Ručínský (26) - útočník
Jiří Dopita - útočník
Milan Hejduk - útočník
Martin Procházka - přihrál na zlatý gól, útočník
***
Ivan Hlinka - vynikající trenér
Slavomír Lener - trenér, nyní bez kníru
Vladimír Martinec - poradce
MUDr. Ziegelbauer - lékař
Společné foto po získání olympijského zlata
Staroměstské náměstí - pondělí 23.2.1998 Všichni jsou šťastní úspěchem Lidé to dávají najevo různě. Přes 140 000 lidí se rozhodlo to dát najevo na Staroměstském náměstí.
Již dopoledne se začali fanoušci scházet. Kolem jedné bylo připraveno technické "zázemí" a v půl třetí začala "show". Od začátku bylo vidět, že to bude akce masového charakteru. Televize, pódium, Dejdar, policie, záterasy, tři velké obrazovky, Coca-Cola a masy lidí. Celé odpoledne a nakonec i večer se čeká na zlaté hokejisty. Hraje hudba, pouští se záznamy utkání, na obrazovce je vidět i celý Staromák, přicházejí hosté. Jen za tu dobu, co jsem tam byl, přišli: Hrdina, Olga Šípková, desetibojař Dvořák, Michal David, Josef Laufer, Yo-Yo Band, J. Bohdalová a další.
Čekání je ale dlouhé, lidé, zejména vpředu trpí (tlak zezadu musel být obrovský), ale pokud to vydrželi, vyplatilo se jim to. Narozdíl od zadních řad dostali pití, dostali různé suvenýry, ale hlavně výborně viděli na pódium. Také byli nejblíže národním hrdinům, kteří skutečně nakonec přijeli.
Jejich cesta také nebyla jednoduchá. A to jak pro čekající fanoušky, tak pro hokejisty. Ti jeli hodiny autobusem do Tokia na letiště. Dalších asi 8 hodin strávili v letadle, které pro ně přiletělo co nejdříve zásluhou prezidenta republiky. Byly tam totiž nějaké problémy s dopravou a hokejisté potřebovali odletět co nejdříve, protože i návrat do ČR stál řadu z nich hodně vyjednávání s manažery domovských klubů NHL. Tři čtvrtiny letu hokejisté spali a pak začali slavit, a to bez skrupulí. Přiznal to i František Kučera: "Myslím, že to letadlo budou muset trochu poopravit." Velké zpoždění nabrali v Irkutsku při doplňování paliva a vyřizování formalit. Na Ruzyni, kde čekalo sedm až deset tisíc lidí, dosedlo letadlo kolem sedmé hodiny večerní. První vystoupil kapitán Růžička. Za ním Dominik Hašek, Jágr a další. Vítalo se, pilo, podepisovalo a slavilo. V čele gratulantů byl premiér Tošovský, který jim poděkoval krátkým, ale hezkým proslovem. Nechyběl Martin Dejdar a Mirek Vladyka v národních krojích s chlebem a solí.
Pak jeli k vile Václava Havla a zde na cestě nabrali další velké zpoždění, protože se jejich autobus nemohl prodrat tisíci fanoušky podél silnice. A další tisíce čekali přímo před prezidentovou vilou. Havel jim poděkoval, předal pamětní medaile, popovídal si v přátelském duchu s některými aktéry, přičemž s Haškem se objal. Po přípitku poslal zlaté hokejisty na Staroměstské náměstí, kde více než stotisícový dav vřel nedočkavostí.
Autobus se objevil po čtvrt na deset. Skandování, řev, radost. Ale také nápor lidí, kteří se chtěli v poslední chvíli dostat co nejvíce dopředu. Záterasy u pomníku Jana Husa, které policie držela hodiny pod kontrolou, díky čemuž jsem aspoň něco z ostrého úhlu na obrazovce viděl, padly během několika vteřin a já měl silně omezený výhled. Dopředu jsem neviděl ani náhodou a na boční obrazovku mizerně. A co se tam teda dělo? Hráči za řevu a skandování vylézali po vyvolání letadla. Pak byly zřejmě zajímavé proslovy olympioniků a vhazování suvenýrů do davu, ale vzadu za hrozného řevu fanoušků nebylo absolutně nic slyšet. Pak se také hodně zpívalo a pilo
Ano, skutečně bojiště. Odpadky na zemi mě ani tolik nepřekvapily, ale spíše opuštěné záterasy, které najednou nebylo třeba střežit. Zajímavé bylo i to, že přestože celý den bylo apelováno na lidi, aby se netlačili a záchranáři ošetřili desítky lidí, v tom nejvyšším tlaku po příjezdu hokejistů nebylo námitek slyšet. Ono by to asi ani nemělo cenu. A Celkový dojem?
Negativa: nízká inteligence mnohých fanoušků, kteří se přes apely z pódia tlačili dopředu, množství lidí, slabé ozvučení (vzadu bylo opravdu špatně slyšet - když už jsme nic neviděli), dlouhé namáhavé stání. Jak jsem se dozvěděl doma, celá akce byla taktéž v několikahodinovém přenosu v televizi. Člověk si musel dávat také pozor na kapsáře a ještě k tomu jsem tam vytrousil nebo mi je spíš někdo odcizil, krabičku disket.
Pozitiva: akce jednou za život, počet lidí (takový spontánní dav se nesejde ani při odborářské demonstraci či 28. října), atmosféra, walkman mi zůstal.
Každý má jiný názor a já ho respektuji. Když jsem se doma dozvěděl, že v televizi bylo vidět všechno, byl jsem zklamán. Myslel jsem, že aspoň v něčem to tam bude lepší. Z atmosféry jsem mnoho neměl, když jsem musel stále dávat pozor na batoh a to protože na zádech ho měli jenom ti, kterým nedošlo, jak moc špatně se těm za nimi stojí.
Ale aby to nebylo jen hořekování. Pro mě mělo smysl zejména to, že jsem svým dílem poděkoval hokejistům za ten úspěch, kterého dosáhli. A to mi úplně stačí.
Ještě jednou DÍKY ZA SKVĚLÝ VÝSLEDEK a za to, že se na chvíli dívají lidé na Českou republiku s úctou a my můžeme být opět hrdí na to, že jsme Češi!