Satelitsport

Datum narození:	15.2.1972
Číslo dresu:	68
Držení hole:	Levé
Post:	Útočník
Výška:	190 cm
Váha:	107 kg
Tým:	Česko
Klub:	Washington Capitals
Roční výdělek:	11 000 000 dolarů

Úspěchy

1989: ME U26, 2. místo
1990: MS, 3. místo
1990: MS U20, 3. místo, All Stars Team
1991: Kanadský pohár, 6. místo
1991: Stanley Cup, 1. místo, (Pittsburgh Penguins)
1992: Stanley Cup, 1. místo, (Pittsburgh Penguins)
1994: MS, 5. místo
1995: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
1996: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
1996: Světový pohár, 8. místo
1998: ZOH, Nagano (Japonsko), 1. místo
1999: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
2000: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
2002: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
2002: MS, 5. místo
2002: ZOH, Salt Lake City (USA), 5.-8. místo
2004: Světový pohár, 3. místo
2004: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 3. místo
2004: MS, Praha, Ostrava, čtvrtfinále
2005: MS, Vídeň (Rakousko), 1. místo
2005: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo
2005: Nejlepší sportovec ČR, 1. místo
2006: ZOH, Turín (Itálie), hokej, 3. místo
2006: Nejlepší hokejista ČR (Zlatá hokejka), 1. místo

Zajímavosti

Držení hole:
Levé

Poprvé draftován:
1990 - Pittsburgh Penguins jako 5. hráč

Debut v NHL:
5.10.1990 - Pittsburgh Penguins - Washington Capitals

První gól v NHL:
7.10.1990 - Pittsburgh Penguins - New Jersey Devils

První asistence v NHL:
19.10.1990 - Pittsburgh Penguins - Buffalo Sabres

První hattrick v NHL:
2.2.1991

500 gólů v NHL:
4.2.2003

All-Rookie v NHL:
1991

All-Stars v NHL:
1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2002

Vítěz Hart Trophy:
1999, 1998

Vítěz Art Ross Trophy:
1995, 1998, 1999, 2000, 2001

Lester B. Pearson Award:
1999, 2000

Vítěz Stanley Cupu:
1991, 1992

Olympijský vítěz:
1998

Nejlepší hokejista ČR:
1995, 1996, 1999, 2000, 2002

Narozen v Hnidousích u Kladna.

Od malička měl jedno přání, dlouho jej skrýval. „Toužím po tom, být nejlepším hokejistou na světě. Alespoň na chvíli, odkryl před několika lety zdánlivě neuskutečnitelný sen rodáka z Hnidous u Kladna. V té době byl už jednoznačně jednou z nejvýznamnějších postav české, potažmo československé hokejové školy. První hokejové krůčky udělal v PZ Kladno, slavnější a lepšími podmínkami disponující klub Poldi jej získal až v době, kdy patřil věkově do dorostenecké kategorie. Jak se ale stalo u talentů „od Boha“ zvykem, předbíhal své vrstevníky i o dva roky. Premiéru v nejvyšší soutěži si tak odbyl už ve svých šestnácti letech! To už měl ale Jaromír o své budoucnosti jasno, chtěl hrát NHL!

Ještě před odchodem do Ameriky hrál v české lize dva roky. V kladenském dresu odehrál devadesát zápasů a v nich zaznamenal neskutečných sedmdesát sedm bodů. Počítal s ním každý trenér mládežnické reprezentace. Vrchol začátku své kariéry pak prožil v pouhých osmnácti letech na mistrovství světa v roce 1990 ve Švýcarsku. „Mladé pušky“ Jágr, Reichel a Holík vytvořili jeden z neúdernějších útoků našeho výběru, v cestě za oceán jim pak po politických změnách v roce 1989 nestálo vůbec nic!

Do velké neprozkoumané Ameriky se těšil. Že bude na samotný úvod tak milostivá však asi nečekal. Na draftu v roce 1990 si jej jako celkově pátého hráče v pořadí vybral Pittsburgh Penguins. Tým, v němž hrál jeho odvěký idol Mario Lemieux. Teď měl být najednou jeho spoluhráčem. „Mario byl mým vzorem od mistrovství světa v roce 1985 v Praze. Teď už to mohu přiznat, ale ještě rok a půl po svém příchodu do Pittsburghu jsem nosil v peněžence jeho fotografii,“ svěřil se před lety Jágr. Maria nazval „Hokejistou z jiné planety“, přímo v Americe si od něho nechal podepsat několik kartiček či plakátů! Kromě autogramů zásoboval „Super Mario“ Jágra především nespočtem zkušeností a rad, nejlepší hokejista na světě si po svém boku vychovával vlastního nástupce.

Svou nováčkovskou sezónu však Jágr zvládl především díky krajanovi Jiřímu Hrdinovi. Na ledě si vedl Jaromír v premiérovém ročníku skvěle, mimo útroby tehdejší Civic Arény však tesknil po domově. Nové prostředí a neznalost jazyka na mladého kluka z malé země ve středu Evropy začaly doléhat. A tak vedení Pens angažovalo z Calgary Hrdinu. Ten vzal vycházející hokejovou hvězdu pod svá ochranná křídla a Jágr se opět mohl v poklidu soustředit jen na hokej. V prvním roce za mořem dosáhl na padesát sedm bodů (27 gólů a 30 nahrávek) a byl vybrán do nejlepší sestavy nováčků. A co víc. Sotva dvacetiletý Jágr si sáhl hned na Stanley Cup. To se nepoštěstilo mnoha ostříleným borcům za celou kariéru. Pohádka se opakovala i o rok později. Na svém druhém Stanley Cupu měl však mnohem větší zásluhu. Jeho čtyřiadvacet bodů v play off je zatím Jágrovým maximem!

Jágr uchvacoval Evropany ještě ne tak pokořenou Ameriku dál. Ve třetí sezóně 94 bodů, v další zaostal už jen o pouhý bod za stobodovou hranicí. Během stávky v sezóně 1994-95 si zahrál znovu i za mateřské Kladno, jemuž pomohl v jedenácti utkáních dvaadvaceti body. Kapitán Mario Lemieux se následně rozhodl vynechat celý rok kvůli svým bolestivým zádům a Jágr se stal králem „Tučňáků“. Ve zkrácené sezóně nastřílel 32 gólů a se 77 body nakonec vyhrál svou první Art Ross Trophy! Kam až může Jágr dojít ukázal další ročník a zatím nejlepší individuální výkon v kariéře 149 bodů díky 62 brankám a 87 nahrávkám. Rekord mezi pravými křídli byl na světě.

Následující rok byl ve znamení boje s bolavými třísly, díky kterým vynechal devatenáct střetnutí. Přesto mu pětadevadesát bodů stačilo na šesté místo po základní části. Příští sezóna 1997-98 začala, tak jak skončila předešlá, tedy pokračujícími problémy s třísly. Po neúspěchu obvyklých metod nakonec pomohl záhadný čínský léčitel Lee, který akupunkturou vrátil Jágra na led. Díky zlepšenému zdravotnímu stavu tak stihl v národním dresu vyhrát zlato na olympijských hrách v Naganu. Přes původní rozjařilá prohlášení z pražských oslav : "Pro mě už sezóna skončila…" šokoval po návratu do Ameriky unavený Jágr (stejně jako většina našich hráčů) čtyřmi body v zápase proti Montrealu. V podobném tempu odehrál i zbylé zápasy, díky čemuž si odnesl svou druhou Art Ross Trophy, a jako jediný se dostal přes sto bodů.

Jágr se nezastavil ani po zlaté sezóně. Ročník 1998-99, kdy se stal kapitánem Penguins, byl pro něho mimořádně úspěšný. S přehledem a ziskem 127 bodů vyhrál svou třetí Art Ross Trophy, o plných 21 bodů. Z trůnů sesadil krále Haška a splnil si velký sen, získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezóny. „Chci brečet jako Eric Lindros,“ zasnil se kdysi a při vyhlašování cen v Torontu mohl dát průchod svým emocím.

Další ročník 1999-2000 byl opět smolný. Zraněními sužovaný Jágr vynechal dvacet zápasů, i přesto počtvrté získal cenu Arta Rosse, když předstihl i Bureho, který vedl o jedenáct bodů. Ke všemu ukradl Lemieuxovi jeden z klubových rekordů Pittsburghu, když v patnácti zápasech v řadě bodoval i skóroval. Smolně pak ovšem přišel o svou druhou Hart Trophy, o jediný hlas jej předstihl nejlepší obránce sezóny Chris Pronger ze St. Louis.

V sezóně 2000-2001 Jágr opět dokázal, kdo je současným králem světového hokeje. Po boku slavného Lemieuxe získá počtvrté v řadě a popáté v kariéře ziskem 121 bodů Art Ross Trophy, s Pittsburghem měl v play off namířeno hodně daleko. Mohl s Mariem vyhrál Stanley Cup, možná poslední možný společný. Po sezóně totiž Pittsburgh opuští, jak krásné by to bylo loučení s Pohárem nad hlavou… Jaromír Jágr směřuje do týmu Washington Capitals.

V reprezentaci toho Jaromír od svého vstupu do NHL moc nenahrál. Patří k nejvytíženějším hráčům soutěže, takže právem přikládá velký význam regeneraci a odpočinku. Navíc byl s Pittsburghem po celých deset let pravidelným účastníkem play-off, což možnou nominaci ještě stěžovalo. Krom zmiňovaného MS 1990 odkud má bronzovou medaili, odehrál ještě nešťastný šampionát v Itálii 1994 (sedmé místo), Kanadský pohár 1991 a Světový pohár 1996 - opět nijak vydařené akce a konečně Olympijské hry 1998, kde se přece jen dočkal své velké medaile. A konečně Olympijské hry v Salt Lake City 2002, kde se stal i kapitánem mužstva.