Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie olympijských turnajů 1920-98

 


Antverpy 1920: premiéra na letní olympiádě
První hokejový turnaj se paradoxně konal v belgických Antverpách, kde byl součástí letních olympijských her. Na každé straně hrálo šest hokejistů a střídat se smělo teprve, když byla přerušena hra. Další kuriozitou bylo, že za Švýcarsko nastoupil Max Sillig, tehdejší předseda IIHF.
Turnaj prokázal jasnou převahu zámořského hokeje. První skončila Kanada reprezentovaná amatérským týmem Winnipeg Falcons, duhou příčku obsadili Američané a třetí mužstvo Československa. V roce 1983 IIHF uznala průkopnické klání za první světový šampionát, do statistik zimních olympijských her se ale nezapočítává.

Chamonix 1924: 132 kanadských gólů
Druhý hokejový turnaj se konal ve francouzském Chamonix jako součást Týdne zimních sportů, který byl později prohlášen za první zimní olympijské hry. Hrálo se podle nových pravidel, každý zápas se dělil na třetiny po 20 minutách.
Výsledkem taktiky nespoutaného hokeje bylo 255 vstřelených gólů, což je téměř 16 na zápas. Největší měrou se na tom podílela vítězná Kanada (Toronto Granites), která porazila Švýcarsko 33:0 a v pěti zápasech nastřílela 132 gólů. Druzí Američané ve finálové skupině podlehli 1:6, první hokejovou medaili získali třetí Angličané a čs. tým skončil celkově pátý.

Svatý Mořic 1928: Kanada nedostala ani gól
Turnaj měl být pouze olympijskou událostí, ale o dva roky později jej IIHF prohlásila také za světový a evropský šampionát.
Titul opět získala Kanada (Toronto Varsity Grads), která byla nasazena rovnou do finálové části. Třem evropským soupeřům nastřílela 38 branek, neinkasovala jedinou. Při neúčasti USA se z druhého místa radovali Švédové, bronz zůstal ve Švýcarsku a čs. mužstvo se dělilo o 5. až 7. místo.

Lake Placid 1932: dorazily jen čtyři týmy
Kvůli světové hospodářské krizi se prvního velkého turnaje na americkém kontinentu zúčastnily pouze čtyři týmy. K olympijskému bronzu stačilo Němcům jen to, že dvakrát porazili slabé Poláky. Třetí triumf v řadě zaznamenala Kanada, i když poprvé ztratila bod po remíze 2:2 s domácím Američany. "Nikomu už olympijské zlato nedáme," psaly v euforii kanadské noviny.


Garmisch-Partenkirchen 1936: anglické překvapení
Jejich přání přestalo platit hned na následujících hrách, i když ne tak úplně. Olympijské zlato sice získal tým Velké Británie koučovaný budoucím šéfem IIHF Johnem Ahearnem, ale s výjimkou jednoho hráče jej tvořili hokejisté s kanadskými kořeny. Podobně se posílili i Francouzi. Kanaďané (Port Arthur Bearcats) proti tomu protestovali, ale marně.
Angličané zvítězili ve finále 2:1 nad Kanadou, bronzovou medaili Čechoslovákům vyfoukli Američané. Her se zúčastnilo do té doby rekordních 15 týmů, nově Itálie, Lotyšsko a Japonsko. Asijský brankář Teiji Honma se představil s revoluční novinkou - obličejovou maskou.

Svatý Mořic 1948: historická remíza 0:0
Na prvních poválečných hrách Kanadu reprezentovali vojáci z Royal Canada Air Force a vrátili kolébce hokeje olympijské zlato. V rozhodujícím zápase remizovali s Československem 0:0 a triumfovali jen díky lepšímu skóre, bronz patřil stejně jako v roce 1928 domácím Švýcarům. Útočník Richard Torriani byl prvním hokejistou historie, který při slavnostním zahájení četl olympijskou přísahu.
Kromě teplého počasí způsobili komplikace i američtí hokejisté. Do turnaje se totiž přihlásily dva týmy, z nichž jeden měl vazby na MOV a druhý na IIHF. Po incidentu při slavnostním zahajováni byly oba diskvalifikovány.

Oslo 1952: poslední kanadské zlato
Kanadská reprezentace (Edmonton Mercurys) získala páté a dosud posledni olympijské zlato. S Američany remizovala 3:3, o vítězství nad Švédy rozhodla až 20 vteřin před koncem, jinak turnajem prošla hladce.
Československý hokej se konečně vzpamatoval z reperesí komunistického režimu (v roce 1950 byl rozprášen tým mistrů světa a většina hráčů byla odsouzena za špionáž a vlastizradu k vysokým trestům) a vrátil se na světovou scénu. Mužstvo mělo stejně bodů a lepší skóre než čtvrtí Švédové, ale podle dodatečného pravidla se musel hrát rozhodující zápas, který seveřané vyhráli 5:3.

Cortina 1956: přijela "rudá mašina"
Poprvé v historii se olympijských her zúčastnila výprava Sovětského svazu. Výhra hokejistů mohla být pro někoho překvapením, ale tým okolo legendárního útočníka Vsevoloda Bobrova už přijel s gloriolou mistrů světa z roku 1954.
Sověti vyhráli finálovou skupinu bez ztráty bodu a nechali za sebou druhé Američany i třetí Kanadu (Kitchener-Waterloo Dutchman). Československo obsadilo až páté místo a jméno Cortina se na dlouhá léta stalo synonymem hokejového neúspěchu.

Squaw Valley 1960: první americký zázrak
Olympijské hry se po 28 letech vrátily na americký kontinent a domácí reprezentace poprvé v historii získala zlato. Tým byl pečlivě budován a většina hráčů už měla zkušenosti ze světových šampionátů, zatímco druhou Kanadu tradičně reprezentoval amatérský klub. Sověti poprvé od roku 1954 brali bronz, hned za nimi skončil čs. tým.





Innsbruck 1964: zmatky kolem medailí
Poprvé v historii reprezentoval Kanadu regulérní národní tým. Tvořili jej amatérští hráči, kteří se celý rok připravovali pod vedením slavného kouče pátera Bauera. Olympijské zlato získali suverénně Sověti, ale určení dalšího pořadí provázely zmatky. Týmy Československa, Kanady a Švédska získaly deset bodů a až krátce před slavnostním ceremoniálme vedení IIHF rozhodlo, že stříbro patří Švédům a bronz Čechoslovákům.

Grenoble 1968: vítězství nad Sověty
Naposledy v historii byl vítěz olympijského turnaje vyhlášen i mistrem světa. Československo vybojovalo jednu z nejcennějších výher v historii, když dokázalo porazit SSSR 5:4 a připravilo tak suverénní sborné vůbec první porážku na světovém fóru od roku 1963. Ke zlatu stačilo vyhrát nad nakonec čtvrtým Švédskem, ale remíza 2:2 naděje pohřbila.

 

Sapporo 1972: generálka před zlatou Prahou
Vítězství sovětského týmu nikoho příliš nepřekvapilo, stříbrná medaile USA se rozhodně nečekala. Zvláště když o rok dříve americký tým sestoupil do B-skupiny mistrovství světa. Čs. hráči vybojovali bronz, když si naděje pokazily špatným vstupem do turnaje. O tom, že zlaté medaile nevisely vysoko, se přesvědčili o několik týdnů později, když se prakticky ve stejné sestavě stali v Praze mistry světa.

Innsbruck 1976: ke zlatu chybělo tak málo
Turnaje se neúčastnily týmy Švédska a Kanady, takže bylo jasné, že o zlato se utká Československo se Sovětským svazem. Do sportovní klání ovšem zasáhla neočekávaná věc - chřipková epidemie, která skolila čs. tým. Nemocní hokejisté nemohli nastupovat do zápasů, jiní hráli jen se sebezapřením a mužstvu na klidu nepřidala ani dopingová aféra kapitána Františka Pospíšila, v jehož těle byl nalezen kodein.
Přesto svěřenci trenéra Guta měli zlato na dosah. V rozhodujícím utkání se SSSR vedli pět minut před koncem 3:2, ale nakonec podlehli 3:4. Žádní jejich předchůdce neměli na olympijském turnaji tak blízko k triumfu. A stejně jako v roce 1972 uběhlo jen pár týdnů a čs. hokejisté slavili další titul mistrů světa.

Lake Placid 1980: zázrak na ledě
Vítězství amerických amatérů a univerzitních hráčů nad "neporazitelnou" sbornou vešlo do zámořské sportovní historiografie jako "Miracle on Ice", tedy zázrak na ledě. Krátce před olympiádou výběr Herba Brookse podlehl sovětskému týmu 3:10 a podle podobného scénáře se měl odehrávat i zápas v Lake Placidu.
Sověti vedli po dvou třetinách 3:2 na góly a 30:10 na střely, Američanům, se však povedl doslova zázračný obrat. Po rozhodujícím gólu Mike Eruzioneho slavila celá země. Američané potvrdili výtečnou formu výhrou nad 4:2 nad Finskem a v konečné tabulce skončili o bod před Sověty. Československému mužstvu se nedařilo a skončilo páté. Malou útěchou mohlo být, že kanadské bodování turnaje ovládli Milan Nový, Peter Šťastný a Jaroslav Pouzar.

Sarajevo 1984: poslední stříbro
Stejně jako v roce 1976 se o zlato utkaly týmy SSSR a Československa. Sověti zvítězili 2:0, bronz putoval do Švédska. Pro fanoušky to byla dosud poslední stříbrná medaile z velkého turnaje. Československý a poté český tým od té doby vozí medaile jen zlaté nebo bronzové. Rozčarování zažili obhájci z USA, kteří skončili sedmí.

 

Calgary 1988: nejhorší umístění v historii
Ambiciozní čs. tým s Dominikem Haškem v brance prohrál hned úvodní zápas se západním Německem 1:2 a z tohoto šoku se už nevzpamatoval. Výsledkem bylo 6. místo, nejhorší výsledek historie. A to je ještě zázračně otočený zápas s Američany zachránil od pádu do druhé poloviny startovního pole. Prvenství obhájili Sověti, stříbro znamenalo pro Finy první medailový úspěch na světové scéně.

Albertville 1992: vyhrál Nezávislý tým
Poprvé po druhé světové válce se o vítězích olympijského turnaje rozhodovalo ve vyřazovacím systému. Několik týdnů před hrami se rozpadl Sovětský svaz, tak hokejovou velmoc reprezentoval Nezávislý tým. Měl zastupovat sportovce pěti zemí bývalého SSSR, ale v hokejovém týmu byli samí etničtí Rusové.
Ti nakonec turnaj vyhráli, když ve finále zdolali Kanadu (v sestavě s Erikem Lindrosem, který v NHL odmítal hrát za Quebec) 3:1. Poslední československý tým pod pěti kruhy zdolal v základní skupině Nezávislý tým, ve čtvrtfinále si poradil se Švédskem, ale při boji o finále podlehl Kanadě. Zápas o 3. místo s Američany už byl jasnou záležitostí - 6:1.

Lillehammer 1994: slavný Forsbergův gól
O historických zlatých medailích pro švédský tým se poprvé rozhodovalo při penaltových nájezdech. Finále s Kanadou rozhodl samostatný nájezd Petera Forsberga, který si dovolil nevídanou frajeřinku, když naznačil pohyb na jednu stranu a pak jednou rukou zasunul k druhé tyči. Gólmana Coreye Hirsche dokonala zesměšnil a jeden z nejslavnějších gólů hokejové historie byl na světě.
Český tým podlehl ve čtvrtfinále Kanadě a čekal jej souboj o 5. místo. Tam narazil na Slovensko, které se pod vedením kapitána Petera Šťastného odbývalo olympijskou premiéru. Tým s budoucímu hvězdami Miroslavem Šatanem či Žigmundem Pállfym předváděl sympatický útočný hokej, v nejprestižnějším zápase ovšem podlehl 1:7.

Nagano 1998: "turnaj století"
Mezinárodní olympijský výbor se dohodl s IIHF a NHL, že nejslavnější ligová soutěž bude poprvé v historii přerušena, aby na olympijském turnaji mohli startovat nejlepší světoví hráči. Experti očekávali, že o zlato se utkají Američané s Kanaďany, jisté šance se ještě dávali Rusům, ale s českým týmem se rozhodně nepočítalo.
První zásah do prognóz udělal gólman Dominik Hašek, když zejména jeho zásluhou zdolali hokejistů ve čtvrtfinále USA 4:1. Taktická bitva s Kanadou se rozhodovala až při samostatných nájezdech. Za stavu 1:1 se trefil jen Robert Reichel, zatímco Hašek na druhé straně byl bezchybný. Zlatý zápis do kroniky pak učinil obránce Petr Svoboda, který v roce 1984 emigroval a je také kanadským občanem, Jeho střela od modré čáry skončila za zády ruského brankáře Štalenkova a český hokej získal poslední trofej, která mu v bohaté sbírce scházela.

Obrazek

Salt Lake 2002: české zklamání
Jediný gól a zlatý sen skončil. Celé Česko bylo natěšené na "další Nagano", ale hokejisté vypadli už ve čtvrtfinále s Ruskem, pro které to byla dokonalá odveta právě za předchozí olympiádu. Na čas tak skončila famózní éra českého hokeje. Turnaje se znovu zúčastnily největší hvězdy světového hokeje - i tentokrát měla slavná NHL pauzu. To, na co američtí fanoušci čekali, se splnilo. Přišlo velké finále USA - Kanada. A Kanaďané, jejichž sebevědomí v Naganu utrpělo velké šrámy, se po padesáti letech dočkali triumfu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář