Portugalsko- Francie Všemi odepisované přestárlé francouzské mužstvo se po osmi letech znovu probojovalo do finále MS, když jejich souboj s Portugalskem rozhodla přísná penalta. Nepropustná obrana Zidanova týmu branku do vlastní sítě nepřipustila.
Oba soupeři nastupovali k zápasu v mnichovské aréně v kompletních sestavách. Po odpykání karetního trestu se vrátil i portugalský tvůrce hry Deco, a tak mohl Scolari nasadit zálohu jako z říše snů: Deco – Figo – Maniche – C. Ronaldo, samozřejmě doplněnou o potřebnou defenzivní složku v podobě Costinhi. Domenech i Scolari postavili jako již tradičně pouze jednoho klasického útočníka. Možná, že rozdíl mezi kvalitou Paulety a Henryho byl pro zápas zásadní.
V prvních minutách se hrál celkem zajímavý fotbal v plném nasazení, kde ale samozřejmě dominovali tradičně silné obrany. Střílelo se tak hlavně až za hranicí pokutového území. Během první čtvrthodiny vyzkoušeli Barthezovu pozornost Deco, Maniche a Figu. Největší nebezpečí znamenala hlavně Decova střela, kterou Barthez nejistě vyrazil a musel ještě jednou zakročit před dobíhajícím portugalským hráčem. Francouzi poprvé vážněji zahrozili až ve 28. minutě, kdy se Henry uvolnil ve vápně. Jeho pokus, pravděpodobně více přihrávka než střela, skončila v Ricardově náručí. To ještě portugalský penaltový mág nevěděl, že o čtyři minuty později bude lovit míč ze své sítě. Carvalho v šestnáctce nešikovně podrazil Henryho, který samozřejmě padat nemusel a mohl klidně zakončovat, nicméně uruguayský sudí odpískal penaltu. K té se postavil Zidane. Po krátkém rozběhu zamířil prudce a přesně k tyči, a i když si Ricardo na míš sáhl, vyrazit ho, už nebylo v jeho silách. Do konce poločasu pálil z dálky znovu Maniche, jeho přízemní pokus však nenadělal Barthezovi žádné problémy.
Zinedine Zidane v útočné akci, zdroj: Reuters
Místo očenávaného tlaku Portugalska přišli na počátku druhého poločasu šance Francouzů. Henry střílel z blízkosti proti Ricardovi po zemi, ten stihl ránu pouze vyrazit a ta, k jeho štěstí, v portugalské svatyni neskončila. O minutu později střílel ještě aktivní Ribéry, velký objev mistrovství. Za Portugalce kontroval v 53. minutě Pauleta střelou k tyči. Největší šance týmu z Pyrenejského poloostova se zrodila z chyby nejistého Barthéze. Po přímém kopu Ronalda neudržel míč, pouze ho volejbalových způsobem odehrál do klubka dobíhajících hráčů, kde se nejlépe zorientoval malý Figo a hlavou střílel těsně nad. Aktivní Ronaldo měl z Portugalců zdaleka nejvíce střel. Snažil se a Francouzům motal hlavy svými kličkami do posledních chvil zápasu. Bohužel Portugalci často v závěru dopláceli na své simulování. Teatrální pády by si jistě kolikrát vysloužily žluté ohodnocení, rozhodči byl, ale mírný. Obzvlášť často se tímto způsobem pokoušeli o pokutový kop s vědomím, že sudí by mohl být nachýlný k odpískání penalty i na jejich straně. To se ovšem nestalo. Francie se v pozdějších fázích zápasů dostávala do breakových situací a přečíslení, jenž se jim nedařilo úspěšně řešit. V týmu galského kohouta hráli prim Henry se svojí aktivitou na hrotu a dosluhující Zidane tvořící hru ve středu pole. Zoufalá portugalská snaha při standartních situacích v závěru, na které nabíhal i Ricardo, vyzněla do ztracena. Nakonec mohl k vyrovnání pomoci střídající Saha, který v posledních okamžicích zápasu posílal nepochopitelně přihrávku do obranné řady, kde způsobila značný zametek. Francouzi si před zraky šestašedesáti tisíc fanoušků svůj náskok pohlídali.
Pokutový kop rozhodl o osudu celého utkání, zdroj:Reuters
Francouzi jsou ve finále MS podruhé v historii, Itálie už pošesté a má možnost získat svůj čtvrtý titul, čímž by snížila náskok Brazílie na jeden triumf. Itálie se těší na doplatu za MS v roce 1998, kde ji Francie vyřadila ve čtvrtfinále po penaltovém rozstřelu. Další dva vzájemné souboje věčných rivalů na mistrovství světa se datují k letům 1934 a 1978 a v obou zápasech zvítězila Itálie. Berlínské finále bude soubojem očekávaného favorita už před mistrovstvím s odborníky podceňovaným soupeřem, soubojem bezchybné italské obrany vedené Cannavarem s tvořivými francouzskými záložníky a Henrym a soubojem dvou velkých brankářských ikon. Šance jsou naprosto vyrovnané…
Portugalský trenér Scolari a Francouz Domenech komentovali zápas. Scolari: „Nemyslím si, že by Francie byla lepší. Spravedlivější by bylo, kdyby se zápas rozhodl v penaltovém rozstřelu. Jsme malá země a je pro nás nesmírně obtížné se dostat takhle daleko. Hráči musí přijmout výsledek. Snili jsme o tom, že půjdeme dál, pracovali jsme velmi tvrdě, ale teď máme jiný cíl. Chceme skončit třetí, i když máme o den méně na rekonvalescenci než Němci.“
Domenech: „Jsem pyšný na to, že jsme ve finále, ale já říkal už dříve, že je to náš cíl. Stejně jako pro Italy i mě přijdou dva výkony na tomto šampionátu zcela výjimečné- náš proti Brazílii a italský proti Německu. Uvidíme se 9. července v 21 hodin. Nebudu komentovat slova purtugalského trenéra, protože nemám rád, když někdo komentuje moje. Přiznávám, že nás Portugalci potrápili, ale vítěz může být pouze jeden. Byl to určitě náš nejtěžší zápas na turnaji, těžší než proti Brazílii, ale v jiném směru."
|
||||
| Portugalsko - Francie | ||||
| Góly: | Góly: 33. Z. Zidane (pen.) | |||
| Sestava: P. Ricardo - M. Miguel (63. P. Ferreira), R. Carvalho, F. Meira, N. Valente - F.d.C. Costinha (75. H. Postiga), L. Figo, A.L.d.S. Deco, R. Maniche, C. Ronaldo - P. Pauleta (68. S. Simao) |
Sestava: F. Barthez - W. Sagnol, L. Thuram, W. Gallas, E. Abidal - P. Vieira, C. Makelele, F. Ribéry (73. S. Govou), Z. Zidane, F. Malouda (70. S. Wiltord) - T. Henry (85. L. Saha) |
|||
| Trenér: Luiz Felipe Scolari | Trenér: Raymond Domenech | |||
| Žluté karty: 82. R. Carvalho | Žluté karty: 87. L. Saha | |||
| Červené karty: | Červené karty: | |||
| Rozhodčí: Larrionda (Uruguay) - Rial (Uruguay), Fandino (Uruguay) | ||||
| Stadion: Mnichov - Allianz Arena | ||||
| Počet diváků: 66 000 | ||||
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
